Bláznovy zápisky

Hraje : Jan Přeučil

Autor : Nikolaj Vasiljevič Gogol.  

Oba jsou mistři slova a dokonalého vykreslení postav a postaviček nejrůznějších charakterů. Oba se opět potkávají po padesáti letech, kdy Jan Přeučil poprvé exceloval v této dramatické komedii, která diváky všech generací nejen oslovuje, ale i fascinuje. Hra je založena na zápiscích z Gogolova života a dává herci možnost ztvárnit příběhy lidiček směšných až k pláči a politováníhodných k popukání, vykreslit romantismus obrácený v žert, než se i v parodii prosadí nepřízeň osudů řízená často démony a běsy.

Délka představení 70 minut bez přestávky.

Pane Přeučile, hra Bláznovy zápisky se ve Vašem repertoáru objevila již podruhé. Poprvé jste v ní účinkoval v roce 1969, tenkrát hru režíroval Jaroslav Gillar. Jak vznikl nápad opět se ke Gogolovi vrátit? 

 Před 45 lety tuto hru v Holandsku objevila kolegyně Monika Švábová a režisér Gillar pro mne upravil. Tenkrát se tak často divadlo jednoho herce nedělalo, takže to byl opravdu úspěch. Ve Viole jsme "zápisky" hráli mnoho sezón.

V Bláznových zápiscích hrajete Ivanoviče Popriščina, postavu zcela vyšinutou mimo zákony normálního myšlení. Jak se v současném ztvárnění pomateného úředníčka odrazila Vaše celoživotní zkušenost? Vnímáte rozdíl mezi Vaším tehdejším ztvárněním a tím, jak Popriščina hrajete dnes? 

V současnosti ještě víc tato hra ukazuje na společenské poměry, tenkrát jsem musel jen zlehka našlapovat, ale v tom roce 1969 toho ještě hodně prošlo, v textu je spousta kritických poznámek na "vyšší" místa, hra je aktuální stále. On ten Poproščin není jenom vyšinutý, on je i oběť a to se s vyšším věkem hraje lépe. I když se tak necítím.

Z Gogolova životopisu:

Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Bláznovy zápisky jako by byly předzvěstí tohoto smutného spisovatelova konce.

Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejlepší z jeho díla jsou považovány povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.